Amnestie by měla být impulsem pro zahájení systémových změn

Byla to jedna z posledních vět posledního novoročního projevu prezidenta Václava Klause. Mediální odezva na jeho záměr udělit amnestii byla podle očekávání mimořádná. Slovo a prostor dostali všichni obvyklí „komentátoři“ a obvyklé argumenty. Nepodezírám Václava Klause z toho, že chtěl do nového roku poskytnout novinářům nové třaskavé téma po klidných vánočních svátcích. Nepodezírám ho ani z toho, že využil svého ústavního práva a umožnil některým svým známým nebo známým svých známých uniknout zaslouženému trestu, jak je mu některými podsouváno. Spekulovat na toto téma můžeme donekonečna a výsledkem budou texty, které rychle upadnou v zapomnění, a zbyde po nich jen podivná pachuť jakýchsi temných sil. Jsem právník a s oblastí vězeňství mám zkušenosti, proto se zaměřím na skutečnou nikoli mediální realitu a především na podstatu věci.

Je zřejmé, že ta část amnestie, která se týká zastavení stíhání trestných činů, u kterých může být uloženo až deset let odnětí svobody, je velmi sporná. Na tyto případy lze jen velmi obtížně uplatnit argument o tom, že se trestní řízení táhne dlouho, a proto je třeba ho zastavit. Často jde o velmi komplikované případy, kdy je nutné vyslechnout velké množství svědků a provést tisíce stran důkazů, obžalovaní mají navíc řadu možností, jak obstruovat. Těžko lze proto z přílišné délky a pomalé spravedlnosti vinit stát. Zde bych amnestii udělit určitě nedoporučil.

S druhou důležitou částí amnestie, která se týká bagatelních trestních činů, lze ale v zásadě souhlasit. Česká republika nemá vyšší kriminalitu než ostatní země Evropské unie. Ve srovnání s nimi ale máme mnohem více odsouzených za méně závažné trestné činy ve výkonu trestu odnětí svobody. Výsledkem jsou zbytečně přeplněné věznice lidmi, kteří by tam být nemuseli. Kromě toho, že to stojí hodně peněz, si tímto „vychováváme“ kriminálníky, kteří by kriminálníky být nemuseli. Často se totiž od svých zkušenějších kolegů ve vězení leccos naučí, a to pak aplikují po svém propuštění i na svobodě. Sociální a ekonomické důsledky takového vývoje není myslím třeba více vysvětlovat.

Velmi málo také používáme takzvané alternativní tresty nebo tresty formou domácího vězení. Soudci jsou jednoduše málo odvážní, navíc nám k efektivnímu výkonu alternativních trestů chybí dostatečně vyvinuté zázemí – na mysli mám například elektronické náramky pro tresty domácího vězení. Do této a dalších oblastí bychom měli napnout svoji snahu a finanční investice. Nikoliv do plytkých spekulací a ohnivých prohlášení, které jen odvádějí od podstaty věci.