Chrastavský atentátník jako celebrita? Proč ne?

Upřímně řečeno, něco takového se dalo čekat. Veřejný prostor je zavalen kdečím, tak proč by v něm měla chybět kniha „chrastavského atentátníka“? V knize chce prý uvést na pravou míru pohnutky, které ho ke střelbě plastikovými kuličkami na Václava Klause vedly. Doufám, že se (kromě jiného) také dozvíme, zda přemýšlel nad tím, že svým činem mohl ohrozit kolem stojící diváky a způsobit nevratné neštěstí (pokud by ochranná služba dělala to, co měla).  Když jsem se dozvěděl, že pan Vondrouš plánuje knihu vydat, chtě nechtě jsem si hned vybavil dva filmy: Takoví normální zabijáci a 15 minut (v jedné z hlavních rolí skvělý Karel Roden). Nechci samozřejmě pana Vondrouše srovnávat s „hrdiny“ těchto krvavých amerických filmů. Oba snímky ale s jistou dávkou umělecké licence ukazují, jak se v dnešním světě stát celebritou či slavnou osobou. Jak se ničím stát „něčím“. 

Útočníka k práci na knize prý přemluvil jeho známý. Podle idnes.cz jsou Vondroušovy projevy na Facebooku plné pravopisných chyb. Napsal například: „Stále slíchávám názory, že český národ jen kybicuje a nikdy nic neuďelá pro zmněnu v naší vlasti.“ Jak tedy bude kniha pana Vondrouše vypadat? Zkusme si stručně krátký úvod, až kniha skutečně vyjde, uvidíme, jak se potkal s realitou: „Jmenuji se Pavel Vondrouš a mám toho všeho dost. Pořád sem poslouchal, že žijeme v demokracii, ale ta podle mě funguje jen pro někoho. Třeba pro Klause. Ten je jedním z hlavních vyníků úpadku týdle země, rozkradených milyard, děr v silnicích, rezavého plotu u našeho domu, čtyřky z češtiny ve druhé třídě a letošní dlouhý zymi. Taky sem chtěl říct, že sem se snažil s tím něco dělat. Denně sem sledoval zprávy, abych se v tom všem viznal. Jako kdo je kdo a co se s tím dá dělat. Taky sem četl hodně noviny, hlavně sport, tam totiž najdete všechno. Taky sem chodil na předvolební mítingy různých stran. Mluvil jsem taky s mnoha lidmi a všichni říkali to samý: všichni kradou, poctivý člověk tady nic nezmůže. Chodil sem taky do hospody, protože tam se dozvíte všechny důležitý věci. No a pak sem si řek, už si vyzkoušel všechno, teď je třeba udělat něco, co vejde do dějin, něco, čím upozorníš na ten bordel tady, na tu špínu a třeba to pár lidí trkne a tady něco udělaj a pak další a další a společně vimeteme tu pakáž a začne ta skutečná demokracie…..“

Možná je to legrace, ale možná také ne. Každý, bez ohledu na vzdělání, sociální postavení může a určitě má pocit, že věci neběží tak, jak by měly. Mám ale hrůzu z toho, jak se dnes věci zjednodušují a jak rychle se hledají zkratkovitá řešení. Začíná to plastikovou pistolí a končí to mrtvými diváky bostonského maratonu. I o tom se dá napsat kniha…